Na své vědecké pouti do věčné zimy se sněhulák Olaf rozhodl pro nestandardní řešení přenocování. Z důvodu strachu o princeznu Annu a Elsu, se s Kristoffem rozhodli vybudovat svou stanici pro vědecké bádání sami. Uměli si představit, co by měl program ledového zámku nabízet, ale potřebovali pomoc od Cirkus-Architektů.

Samotné schéma konceptu - bylo navrženo jako kruhové - viz. rozpracovaný koncept v příloze. Jedním z důvodů, bylo přihlédnutí k psychologickým a sociologickým otázkám "uzavřené skupiny", v odlehlé oblasti - takřka odřízlé, od okolní civilizace. Pro zlepšení podmínek u dlouhodobého pobytu malé skupiny, byl brán zvýšený zřetel na akustiku stavby. Samotná hmota nově vzniklého objektu, je objemově rozdělena na tři části.

Provoz nově vzniklého objektu, by měl odpovídat současným trendům v antarktické oblasti, a to provozu výhradně letnímu (listopad-březen). V tomto časovém úseku, nedosahují místní klimatické podmínky takových extrémů, jako v zimním období. Časový horizont pobytu posádek na stanici se bude pohybovat v období 2-12 týdnů. Výzkumný objekt je po tuto dobu schopen pojmout až 10 členů posádky.

Nově vzniklá budova vědecké stanice na Nelsonově ostrově je umístěna v téže lokalitě, ve které se nachází stávající stanice Eco Base Nelson. Stanici, za kterou zodpovídá český polárník Jaroslav Pavlíček, je však ve stavu nevyhovujícím. Stanice se nachází na ostrově Nelson, v souostroví South Shetlands, nedaleko Antarktického kontinentu. Samotný ostrov má rozlohu přibližně 200km2. Zamýšlené místo pro novostavbu, je součástí nezaledněné oázy. Místo pro zakládání se nachází na kopcovitém terénu, svažujícím se k moři, vzdáleného zhruba 130m na východ.

Samotná hmota nově vzniklého objektu, je objemově rozdělena na tři části. Jednotlivé prvky jsou provázány komunikačními provozy. Objekt má jedno nadzemní podlaží, které je vyzdviženo nad úroveň současného terénu, z důvodu nahodilého jarního tání. Dále umožňuje profuk sněhových částic v případě srážek, se tak sníh uháněný větrem, nezastaví u objektu, ale pokračuje dále v trajektorii letu.

Samotný příčný profil stanice - pak reaguje zakulacením na náročné větrné podmínky. Zároveň profil objektu reaguje na nutné instalační sítě. Objekt svou fasádu natáčí k severnímu slunečnímu svitu, kde získává alternativní energi ze Slunce. Pro ucelení konceptu, byla zvolena cesta opakování konstrukčních bloků - z důvodů jednolitosti výrobního procesu, opakovatelnosti výrobního a montážního procesu, eliminace množství řešených detailů při výstavbě, nebo například jednoduchostí kruhového zakládání.

HLAVNÍ BLOK STANICE - ARCHITEKTONICKÉ A DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Hlavní blok stanice, je vytápěný. Tato část obsahuje, hlavní provozy - ubikace, pracovní prostředí pro výzkum, provozy pro nutný každodenní režim. Za elementární princip návrhu bylo vzato schéma trojtraktu.
Klady tohoto systému jsou separace (akustická, provozní, atd.) prostřednictvím chodby, dále výhled na obě strany a plynulost provozu. Ubikační jednotky byly navrženy na severní (osluněnou) část objektu, s výhledem na nezaledněné údolí a mořský horizont. Z již zmíněných akustických priorit, byly tyto jednotlivé ubikace (sloužící pro výhradně jednoho člena posádky) od sebe odklopeny. Vytvořený meziprostor vyplňují jednotky s charakterem klidného provozu (sklady, hydroponie, uložiště baterií).

Ke komplexnímu zacházení s návrhem této části objektu došlo se zakomponováním TZB instalací v kombinaci s uceleným - prostorovým programem. Takto vytvořený návrh - jednak umožňuje velkou míru soukromí v samotných ubikacích a zároveň vytváří prostorovou pocitovou separaci ve všech částech stanice - (Díky zakřivení, se zmenšuje zorný úhel).

SEKUNDÁRNÍ BLOKY STANICE - ARCHITEKTONICKÉ A DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

2. část stanice tvoří Technické zázemí I. - sloužící jako garáž, dílna oprav, skladování odpadů,
či testovaných materiálů. Tato část je spojena komunikační terasou, s hlavním objektem,
pro tuto část slouží rampa A, včetně schodiště.
Tyto druhotné objekty v případě požáru hlavní stanice slouží jako rezervní útočiště přeživších.
Technické zázemí II.
Slouží pro uskladnění paliva, zároveň jsou zde dva záložní dieslové generátory.
Technické zázemí III.
Nalézáme zde uskladnění paliva, lodní spalovnu na spalování odpadu a odstředivé zařízení na tuhý kal.
Tyto dva objekty jsou taktéž spojeny komunikačním koridorem.
Při návrhu umístění byl brán zřetel na požární selekci jednotlivých částí stavby.
Takto uspořádáná sestava částí objektu vytváří pomyslné chráněné útočiště v nehostinném prostředí Antarktidy.
Zároveň má vhodné vlastnosti pro pohyb a přesun materiálu při zásobování.

Jako ideální dřevěné prvky, pro toto konkrétní provedení, byly navrženy příhradové vazníky, lisované ocelovými styčníkovými deskami s prolisovanými trny.
Výhodou této konstrukce je vytvořený prostor pro vedení instalací a předdefinovaný prostor pro následné vypěnění tepelnou foukanou izolací PUR. Všechny nosníky jsou identické. Bližší informace Vám rádi poskytneme.

Jako finální povrch, byla vybrána nerezová ocel ve svitcích, s úpravou žíháním s následným studeným válcováním vyleštěnými válci. Konstrukce z nerezové oceli, byla navržena z důvodu jednoznačných odolnostních
vlastností. Po žíhané úpravě s následným studeným válcováním vzniká vysoce lesklý povrch, který působí jako zrcadlo. Tento ultra hladký povrch pohlcuje mnohem méně kontaminací a vlhkosti - ze vzduchu, více než kterýkoliv jiný materiál. Také se snadno čistí. Spoje mezi jednotlivými svitky jsou provedeny dvojitou ležatou drážkou (provedenou strojně).

Vnitřní plášť tvoří dvojitá vrstva, křížem kladených OSB desek, tl.15mm. Finální pohledové úpravy tvoří, překližka se sníženou reakcí na oheň tl. 15mm, vyrobené z bukové loupané dýhy.