Šíleně smutný princ, si prožíval krizi středního věku. Měl dost městského života, mezi hradbami a měšťany. Rozhodl se proto utéct na venkov, na samotu, mezi pole a v blízkost golfového pole.

Jenže si nevěděl rady jakým způsobem by chtěl na venkově žít a tak s prosbou o pomoc přispěchal k Cirkus-Architektům.

Dům v domě. Vize chráněného prostředí, tvořícího mezičlánek tlumící klimatické vlivy a umožňující snadnější kontrolu komfortu. Hlavní výzvou u takového řešení zůstává využití nárazníkového meziprostoru. Pro tyto potřeby byla jako vhodný vstupní objekt vybrána opuštěná stodola mezi sady.

Dům splňující požadavky pro řezbáře, jeho ateliér a ženu.

Dům vzniká v typickém osídlení českého venkova, majícím vliv na zacházení s hlavními principy návrhu. Nachází se v obci Vlčetín, malé zemědělské obci na severu Čech, mezi Českým Dubem a Hodkovicemi. Stodola leží v centru rozsáhlého pozemku, ze severní strany lemujícím komunikaci, z jižní strany potom otevírajícím se do lesů a polí.

Stodola sloužila a dodnes slouží k uschovávání mnohých věcí. Na místě dříve určeném pro obilnou slámu a povoz, je dnes „uložen“ dům, který využívá konstrukci stodoly jako úkryt před větrem, sluncem či deštěm. Zároveň vzniká rekonverze nevyužívaného objektu. Objevuje se tak symbióza, ve smyslu oboustranně výhodného soužití. Nově navržená hmota je tvořena kvádry a vzniká tak rozrůstající se skulptura, která vzbuzuje dojem klenotu schovaného do pokladnice, či parazita obývajícího prostředí stodoly. Skulptura je složena ze dvou hlavních složek prorostlých do sebe – domu a ateliéru. Obě části využívají v návrhu spirálovitého schématu, od vstupu se linou prostorem a člení jednotlivé prostory, které vertikálně gradují ke štítům stodoly. Meziprostory se otevírají do přiznaného stávajícího krovu. Stávající masivní zděné pilíře, ohraničují rozhraní interiéru a exteriéru.

Koncept se skládá ze dvou jednotek - ateliéru a domu. Vstup do ateliérové části je skrz prosklený otvor ve štítu stodoly, stejným otvorem se budou přesouvat řezbářem zpracovávané dřevěné objemy. Následuje otevřený meziprostor stodoly, kde je hlavní ateliérové pracoviště. Spirálovitým konceptem se po schodišti dostaneme do kanceláře a dílny pro detailní práce.

Vstup do prostoru domů je na opačné straně stodoly. V centru dispozice se nachází kvádry, kde je umístěn hlavní obytný soubor domu, jenž je po odsunutí posuvných vrat stodoly příčně prosvětlen a spojen s exteriérem. Dále se po trase stoupající spirály nachází knihovna, technická místnost, koupelna a průchozí šatna. Cesta domem graduje do nejintimnějšího prostoru – ložnice, naklánějící se k jižnímu štítu stodoly. Vzniklé platformy jsou využity, v místě technické místnosti na sušení prádla, v místě chodby na relaxaci. Výstupem na stropy horních kvádru vzniká, suchý prostor pro sušení bylin.

Na severní straně pozemku kompozičně navazuje na směrovou osu kryté stání pro dva vozy, spolu s prostorem na ukládání dřeva.

Lehká dřevěná konstrukce s prvky oceli je v kontrastu s masivními kamennými pilíři. Plášť vnitřní struktury je zateplen polystyrenem, zakrytým deskovým materiálem - odolným proti vlhku. Podlaha v meziprostorech stodoly je betonová, finální vrstva je zpevněna a zaleštěna. Konstrukce přiznaného krovu je původní, v místě ztužená ocelovými prvky. Na dvou místech se stává krov oporou a nosným prvkem zavěšené konstrukce domu. Kvádrové objemy ložnice a ateliéru jsou částečně zavěšeny na ztužené konstrukci krovu. Střecha je původní z lehkých šablon, které nepřitěžují stávající krov a jsou v místě tradiční.

Interiér nemohl být řešen jinak než s typickou atmosférou a vůní dřeva. Ty doplňuje protiklad ve formě betonové podlahy s cementovým leštěným vsypem. Exteriérové OSB desky nově vzniklých kvádrů jsou potřeny antracitovou barvou.